Gruzie

Gruzie: Bedekr pro dobrodruhy do země hor, vína a nezkrotné duše

Vítejte v Gruzii, na balkóně Evropy. Je to země, která je hluboce evropská svou prastarou křesťanskou kulturou, ale zároveň jedinečně svá, s vlastní abecedou, kuchyní, která je božskou básní, a krajinou tak dramatickou, že vám vezme dech. Pro dobrodruha je Gruzie splněným snem. Je to země, kde se pětitisícové štíty Velkého Kavkazu tyčí nad středověkými věžemi, kde se můžete ztratit v polopoušti připomínající africkou savanu a kde vás místní pozvou na hostinu supra, na kterou nikdy nezapomenete.

Trocha historie: Křesťanská bašta na Hedvábné stezce

Historie Gruzie je příběhem hrdého národa na neustálé křižovatce říší. Ve starověku byla známá jako bájné království Kolchida, cíl argonautů pátrajících po zlatém rounu. Stala se jednou z prvních zemí na světě, která ve 4. století přijala křesťanství za státní náboženství, a víra se stala pilířem její identity.

Zlatý věk zažila Gruzie v 11.–13. století pod vládou krále Davida IV. Stavitele a legendární královny Tamary, kdy byla nejmocnější říší v celém Kavkazu. Z této doby pochází mnoho nejkrásnějších klášterů a chrámů. Následovala však staletí invazí – Mongolové, Peršané a Osmanská říše zemi neustále pustošili. Navzdory tomu si Gruzínci dokázali uchovat svou víru a kulturu.

V 19. století byla země anektována Ruským impériem. Po krátkém záblesku nezávislosti (1918–1921) byla násilně začleněna do Sovětského svazu. Po jeho rozpadu v roce 1991 Gruzie znovu získala nezávislost, ale musela čelit občanské válce a separatistickým konfliktům v Abcházii a Jižní Osetii. Po Růžové revoluci v roce 2003 se země vydala na prozápadní cestu, ale její geopolitická situace zůstává složitá, jak ukázala válka s Ruskem v roce 2008.

Pět výletů na málo známá, ale krásná místa

Nechte davy v Kazbegi a Svanetii za zády a vydejte se na místa, kam se dostanou jen skuteční dobrodruzi.

1. Národní park Tušetie: Expedice na konec světa

Tušetie je odlehlá horská oblast na severovýchodě země, dostupná jen v létě po jedné z nejnebezpečnějších silnic na světě. Právě její izolace je klíčem k jejímu kouzlu. Je to svět kamenných obranných věží, divokých koní a prastarých tradic.

• Co vás čeká: Cesta přes průsmyk Abano (2 850 m) je sama o sobě adrenalinovým zážitkem. Odměnou je vstup do údolí s dechberoucími scenériemi a vesnicemi jako Omalo a Dartlo, které vypadají, jako by se za 500 let nezměnily. Je to ráj pro pěší turistiku a jízdu na koni.

• Tip pro dobrodruhy: Pronajměte si v Telavi terénní vůz 4x4 s místním řidičem. Ubytujte se v rodinném penzionu, ochutnejte místní sýr guda a vydejte se na vícedenní trek z Omala do Šatili v sousední Chevsuretii.

2. Pevnostní vesnice Šatili a Mutso v Chevsuretii

Podobně jako Tušetie je Chevsuretie divoký a odlehlý horský region, tentokrát u hranic s Čečenskem. Je známý svými neuvěřitelnými pevnostními vesnicemi, které jsou doslova přilepené na skalních útesech.

• Co vás čeká: Šatili je unikátní komplex 60 obranných věží propojených zdmi a chodbami, tvořící jednu jedinou, nedobytnou pevnost. Pár kilometrů odtud leží ruiny vesnice Mutso, které se jako orlí hnízdo tyčí na strmé skále. Výstup nahoru je strmý a náročný, ale atmosféra opuštěné pevnosti s výhledem na celé údolí je magická.

• Jak na to: I sem je potřeba terénní vůz. Cesta z Tbilisi trvá asi 5-6 hodin. Spojte návštěvu s krátkou túrou k nedalekým Abudelauri jezerům s jejich barevnou vodou.

3. Národní park Vašlovani: Gruzínská savana

Chcete zažít Gruzii, která vypadá jako Afrika? Vydejte se na samý jihovýchod země k hranicím s Ázerbájdžánem. Vašlovani je národní park polopouštního charakteru s krajinou, jakou byste v Gruzii nikdy nečekali.

• Co vás čeká: Nekonečné stepi, kaňony se stěnami plnými zkamenělých mušlí, bahenní sopky a lužní lesy podél řeky Alazani. Můžete zde spatřit gazely, vlky a s trochou štěstí i levharta. Je to svět ticha, prachu a neuvěřitelné, drsné krásy.

• Důležité: Pro vstup do parku je nutné si předem vyřídit povolení v návštěvnickém centru v Dedoplistskaro a mít robustní vůz 4x4. Bez něj se do nejzajímavějších částí parku nedostanete.

4. Vápencový monolit Katschi: Pilíř k nebesům

V regionu Imereti, daleko od hlavních turistických tras, se z lesnaté krajiny zvedá 40 metrů vysoký, osamocený vápencový sloup. Na jeho vrcholu se nachází malý klášter, kde po léta žil v naprosté izolaci jediný mnich.

• Co vás čeká: Dechberoucí a lehce surreálný pohled. Na vrchol sloupu se běžný návštěvník nedostane (je přístupný jen po vratkém železném žebříku), ale pohled na stavbu balancující na vrcholu skály je neuvěřitelný. Místo má silnou duchovní atmosféru a je ideální k tichému rozjímání.

• Jak na to: Ke sloupu se dostanete autem z města Chiatura. Návštěvu spojte s projížďkou starými sovětskými lanovkami v Chiatuře – to je další adrenalinový zážitek.

5. Barevné kopce Mravaltskaro

Nedaleko slavného klášterního komplexu David Garedža v polopoušti na hranicích s Ázerbájdžánem se skrývá geologický zázrak. Místní mu říkají Duhové hory.

• Co vás čeká: Zvlněná krajina kopců a hřebenů zbarvených do sytých odstínů červené, oranžové, žluté a fialové. Minerální usazeniny zde vytvořily scenérii, která připomíná malířské plátno. Můžete se zde hodiny toulat a fotografovat neustále se měnící barvy.

• Tip pro dobrodruhy: Oblast je dostupná pouze terénním vozem. Najměte si řidiče ve vesnici Udabno. Nejlepší světlo pro focení je brzy ráno nebo pozdě odpoledne.

Praktické rady na cestu

• Doprava: Pro objevování těchto míst je nezbytné auto, ideálně 4x4. Půjčoven je v Tbilisi a Kutaisi dostatek. Styl řízení je velmi temperamentní, jezděte opatrně. Mezi městy fungují levné minibusy (maršrutky).

• Ubytování: V horách a na venkově je nejlepší volbou ubytování v rodinných penzionech (guesthousech). Zažijete zde neuvěřitelnou pohostinnost a ochutnáte tu nejlepší domácí kuchyni.

• Jídlo a pití: Gruzínská kuchyně je legendární. Musíte ochutnat chačapuri (placka se sýrem) a chinkali (plněné knedlíčky). Vrcholem je hostina supra s desítkami chodů. Gruzie je kolébkou vína s historií 8000 let – ochutnejte vína kvašená v hliněných nádobách kvevri.

• Peníze a platby: Měnou je gruzínské lari (GEL). Vždy u sebe mějte hotovost. Mimo velká města kartou zaplatíte jen výjimečně. Penziony na venkově jsou vždy jen za hotové.

• Kdy vyrazit: Do vysokohorských oblastí jako Tušetie a Chevsuretie se dostanete jen v krátkém okně od konce června do konce září. Pro ostatní regiony je ideální jaro (květen–červen) a podzim (září–říjen).

• Bezpečnost a kultura: Gruzie je pro turisty velmi bezpečná země. Pohostinnost je zde zákonem – "host je dar od Boha". Při návštěvě klášterů musí mít ženy zakrytá ramena a hlavu a muži dlouhé kalhoty (šátky a sukně jsou často k zapůjčení u vchodu).