Albánie
Albánie: Bedekr pro dobrodruhy a milovníky skrytých krás
Vítejte v Albánii, v zemi orlů, tisíce bunkrů a nečekaných kontrastů. Na jedné straně Jaderské a Jónské moře s plážemi, které si v ničem nezadají s těmi řeckými či italskými, na straně druhé divoké, téměř nedotčené hory přezdívané Albánské Alpy. Země, která byla po dekády v naprosté izolaci, se nyní otevírá světu a odhaluje své jedinečné poklady. Tento bedekr vás provede nejen pohnutou historií této balkánské perly, ale hlavně vás zavede na místa, která v běžných průvodcích často nenajdete – na místa s autentickou atmosférou, dechberoucí přírodou a minimem turistů.ložte svůj text...
Trocha historie: Od Ilýrů po pád komunismu
Dějiny Albánie jsou stejně dramatické a vrstevnaté jako její hornatá krajina. Prvními historicky doloženými obyvateli byli Ilýrové, starověký národ, od kterého dnešní Albánci odvozují svůj původ. Strategická poloha na pomezí východu a západu přilákala mocné říše – území ovládli Římané, kteří zde postavili důležitou cestu Via Egnatia, a po rozpadu impéria se stalo součástí Byzantské říše.
Ve středověku o vliv bojovali Bulhaři, Benátčané a Srbové. Klíčovou postavou albánských dějin je národní hrdina Gjergj Kastrioti Skanderbeg, který v 15. století sjednotil albánská knížata a po více než čtvrt století hrdinně odolával expanzi mocné Osmanské říše. Po jeho smrti však země na více než 400 let padla pod osmanskou nadvládu, což vedlo k masové islamizaci obyvatelstva.
Nezávislost Albánie byla vyhlášena až v roce 1912 v důsledku balkánských válek. 20. století bylo pro zemi bouřlivé – od krátkého knížectví přes monarchii krále Zoga I. a italskou a německou okupaci za druhé světové války. Po válce se moci ujal Enver Hodža a nastolil jeden z nejtvrdších a nejizolovanějších komunistických režimů na světě. Země se zcela uzavřela, přerušila styky se Sovětským svazem i Čínou a byla posedlá strachem z invaze, což dokládá více než 170 000 betonových bunkrů rozesetých po celé krajině.
Po Hodžově smrti v roce 1985 a pádu komunistických režimů v Evropě se i Albánie v roce 1991 vydala na složitou cestu k demokracii. Dnes je členem NATO, kandidátskou zemí EU a dynamickou zemí, která s hrdostí objevuje svou identitu a láká cestovatele toužící po autentických zážitcích.
Výlety na málo známá, ale krásná místa
Zapomeňte na přeplněné pláže a vydejte se objevovat skutečné albánské poklady. Tyto tipy vás zavedou do míst, kde se čas jakoby zastavil a kde poznáte pravou tvář země orlů.
1. Kaňon Osumi a Termální prameny Benja: Koupel v přírodní scenérii
Daleko od pobřežní riviéry, v blízkosti města Përmet, se nachází dva přírodní zázraky.
Kaňon řeky Osumi (Kanioni i Osumit): Přezdívaný albánský Grand Canyon, tento monumentální kaňon nabízí v jarních a letních měsících nezapomenutelný zážitek v podobě raftingu nebo "river hikingu". Proplouvat budete mezi strmými vápencovými stěnami, objevovat skryté vodopády a obdivovat formace jako "Katedrála" nebo "Oko ďábla".
Termální prameny Benja (Llixhat e Bënjës): Jen kousek od Përmetu najdete kamenný osmanský most Kadiut, pod kterým vyvěrají sirné termální prameny. Několik venkovních bazénků s léčivou vodou o různé teplotě nabízí dokonalou relaxaci s výhledem na okolní hory. Místo je oblíbené u místních a má neopakovatelnou atmosféru, zvláště mimo hlavní sezónu.
Jak se tam dostat: Ideálním výchozím bodem je město Përmet, dostupné autem z Gjirokastëru nebo Tepelenë. K pramenům Benja vede značená silnice, ke kaňonu je nejlepší si najmout místního průvodce nebo se připojit k organizované túře.
2. Vesnice Lin: Klid na břehu Ochridského jezera
Zatímco většina turistů míří k makedonské straně Ochridského jezera, albánská strana skrývá poklidnou rybářskou vesnici Lin. Leží na malém poloostrově a je charakteristická svými kamennými domky s červenými střechami, které se tísní v úzkých uličkách.
Co zde dělat: Projděte se po poloostrově až k pozůstatkům raně křesťanské baziliky ze 6. století, odkud se otevírá nádherný výhled na jezero a Makedonii. Vychutnejte si čerstvě uloveného pstruha (koran) v jedné z místních rodinných restaurací a pozorujte klidný život rybářů. Je to ideální místo pro zpomalení a nasátí autentické atmosféry.
Jak se tam dostat: Lin se nachází přibližně 20 km od města Pogradec. Dostanete se sem snadno autem nebo místní dopravou (furgon).
3. Mys Rodon: Skanderbegova pevnost a divoké pláže
Pro milovníky historie, turistiky a opuštěných pláží je poloostrov Kepi i Rodonit (Mys Rodon) severně od Durrës (Drače) naprostým rájem. Tento skalnatý výběžek do Jaderského moře je pokrytý bujnou vegetací a nabízí dramatické výhledy.
Co zde dělat: Hlavním lákadlem je túra k ruinám Skanderbegova hradu, který zde nechal národní hrdina postavit v 15. století jako strategický přístup k moři. Cesta k němu vede po hřebeni a nabízí úchvatné scenérie. Pod hradem se můžete vykoupat na divokých, téměř liduprázdných plážích. Na poloostrově se nachází také kostel svatého Antonína, významné poutní místo.
Jak se tam dostat: Cesta autem z Tirany trvá asi 1,5 hodiny. Poslední část cesty je po nezpevněné silnici, proto je vhodné mít robustnější vozidlo.
4. Národní park Prespa a ostrov Maligrad: Na pomezí tří států
V jihovýchodním cípu Albánie leží Velké Prespanské jezero, o které se dělí s Řeckem a Severní Makedonií. Albánská část je nejméně dotčená a nabízí unikátní ekosystém a historické památky.
Co zde dělat: Srdcem parku je malý, skalnatý ostrov Maligrad. Místní rybáři vás na něj rádi převezou na loďce. Na ostrově se ukrývá unikátní jeskynní kostel Panny Marie ze 14. století s dochovanými byzantskými freskami. Celá oblast je také rájem pro pozorovatele ptáků, zejména pelikánů kadeřavých. Je to místo absolutního klidu, kde se setkává historie s nedotčenou přírodou.
Jak se tam dostat: Výchozím bodem je vesnice Liqenas (Pustec) na břehu jezera, kde žije makedonská menšina. Zde si můžete domluvit odvoz lodí na ostrov.
5. Údolí řeky Vjosa: Poslední divoká řeka Evropy
Řeka Vjosa je jedním z posledních velkých, volně tekoucích a nespoutaných toků v Evropě. Její údolí je mozaikou hlubokých soutěsek, širokých štěrkových řečišť a zelených kopců, posetých malými vesničkami. Nedávno byla celá oblast vyhlášena národním parkem.
Co zde dělat: Údolí je ideální pro silniční cyklistiku, pěší turistiku a objevování míst, kde se zastavil čas. Můžete se vydat na rafting, navštívit historická města jako Tepelenë s pevností Aliho Paši nebo se jen tak toulat krajinou. Koupání v chladivé a křišťálově čisté řece je v letních měsících nezapomenutelným zážitkem.
Jak se tam dostat: Údolím řeky vede silnice SH75 spojující Tepelenë a Përmet. Cesta je úzká a klikatá, ale nabízí jedny z nejkrásnějších scenérií v zemi.
Albánie je zemí, která odmění každého, kdo je ochoten sejít z vyšlapaných cest. Její krása nespočívá v dokonalé infrastruktuře, ale v syrovosti, autenticitě a neuvěřitelné pohostinnosti místních obyvatel. Sbalte si dobrodružného ducha a vydejte se objevovat její skryté poklady.
Praktické rady na cestu
Doprava: Pro objevování těchto míst je půjčení auta nutností, ideálně SUV nebo vůz s vyšším podvozkem. Stav silnic se dramaticky liší – od nových dálnic po kamenité horské cesty. Připravte se na "kreativní" styl řízení místních a jezděte opatrně.
Peníze a platby: Oficiální měnou je albánský lek (ALL). Hotovost je král. Mimo Tiranu a velká turistická centra je platba kartou spíše výjimkou. Vždy u sebe mějte dostatek hotovosti, bankomaty jsou v odlehlých oblastech vzácné.
Ubytování: V horách a na venkově vsaďte na rodinné penziony (bujtina). Nabízejí nejen nocleh, ale i neuvěřitelnou pohostinnost a fantastické domácí jídlo za skvělé ceny.
Jídlo a pití: Albánská kuchyně je založena na čerstvých, lokálních surovinách. Ochutnejte byrek (slaný koláč), tavë kosi (zapečené jehněčí s jogurtem), grilované maso a čerstvé saláty. Všudypřítomná je káva a domácí pálenka raki.
Bezpečnost a lidé: Albánie je dnes velmi bezpečná země a stará špatná pověst je dávno minulostí. Klíčem k pochopení místní kultury je kodex Besa – slib, čest a pohostinnost. Host je zde posvátný. Naučte se pár základních slov jako faleminderit (děkuji) a mirëdita (dobrý den) a dveře se vám otevřou dokořán.